Kočky Bruntál z. s.: Září 2011

Babí léto je opět tady a to v plné parádě. Je úžasně! Kočičky jsou spokojené a náležitě si užívají každého teplého dne. Misky vždy vypapané svědčí o dobrém zdravotním stavu všech kočiček a tím naše péče o celkem 60kočiček, dostává uspokojivou odpověď. Koťátka se k nám doslova hrnou ze všech stran. Až se bojíme zvednout telefon!!! Řešení tu zatím je. Musíme prostě pomoci všichni. Každý ve svých možnostech a schopnostech. Právě proto, dne 17.9.2011 pořádáme v Bruntále v kočičím depozitu Princovo - ,,Princův dobročinný bazar" od 13.00 - 18.00hod. Zveme Vás všechny na návštěvu celého útulku, venkovní voliéry a na nákup bezva hadříků a doplňků za bazarové ceny. Veškerý výtěžek bude sloužit k nákupu vakcín pro kočičky v depozitu ,,Princovo". Přijďte - všichni tak pomůžeme dobré věci!!!

Kocourek Tadeáš - Da Vincci - Po roce trpělivého čekání a každodenního vyhlížení z okna s pohledem do ztracena, doslova přitáhl svou kočičí energií, po láskyplném mostě svou milující lidskou bytost Marcelku - zpět. Tahle krásná majitelka svěřila svého kocourka svým rodičům na pár dní. Kocourek se rozhodl ihned první den, svou majitelku hledat. Ale marně. Druhý den, rozhodnutí bylo stejné, pouze s tím rozdílem, že se už domů, po dlouhém hledání, nevrátil. Byl chladný říjen rok 2010 a tehdy malý roční kocourek se zatoulal až k rodinnému domku za tratí v Bruntále, kde žila starší paní, která opatrovala více zatoulaných kočiček a tak ji další hladový, ušatý návštěvník vůbec nepřekvapil. Po půl roce péče o kocourka, oslovila náš útulek, zda bychom kocourka k nám nepřijali neboť se s ostatními kočkami vůbec nesnese a musel být proto v malé místnosti, kde byl sám a uzamčen. Měli jsme obavu, že z tohoto důvodu bude ostatní kočičky v našem depozitu šikanovat. Odmítli jsme. Avšak paní tolik naléhala, že jsme ji vyhověli a měli se u Tadeáše velmi na pozoru. Tadeášek neměl nikoho rád. Hodně koček kolem sebe, to se mu vůbec nelíbilo. Stále mu někdo zavazel, pelíšek nechtěl mít s nikým společný a o okno se dělit s ostatními, to už vůbec ne. Bylo to překvapení i pro ostatní kočičky, ne všechny mu jeho panování zpočátku dovolily. Ale Tadáškovému velení se raději všichni přizpůsobily a jeho sólo misku, spolu s oknem - respektovali.

V srpnu náš obchůdek navštívila velmi krásná mladá paní s tím, že si zde v Bruntále našla práci a chce speciál hadřík do práce na sebe. Nákup se povedl a vzájemné sympatie nás přivedly na strunu on line - kočičky. Dle vyprávění, paní přišla před rokem o kocourka jménem Da Vincci. Kocourek se po druhém venčení již nevrátil a dodnes ji velmi chybí. Absolvovala tedy vysněnou práci do Německa, kde se stačila vdát, ale bohužel i ovdovět. Návrat zpět domů, do Čech, byla v těch dnech ta nejskvělejší a nejsilnější myšlenka. Paní jsem s úctou, k jejímu příběhu doma v Bruntále přivítala a s nadějí, že naše kočičky ji jednou její smutek při návštěvě rozptýlí, věnovala jsem ji vizitku našeho útulku. Za 14 dní nás brzy ráno navštívila paní Marcelka přímo v útulku. Jelikož ranní návštěvy nejsou u nás časté a vlastně povolené, o to více jsme byli překvapeni a požadavkem zaskočeni.... ,,Dobrý den! My se už známe! Máte tady mého kocourka a jmenuje se Tadeáš"..... Byli jsme přesvědčeni, že se paní bohužel mýlí. Avšak do té chvíle, kdy Tadeášek uslyšel známý hlas, který se mu tolik vryl do srdíčka. Nikdy, po celou tu dobu pobytu u nás, Tadeáš nepostával u vstupních dveří, jako ostatní kočky. Vždy každého, kdo vstoupil, sledoval ze svého všemi respektovaného postu. To ráno, cítil, že kroky, které se blíží k nám do útulku, mu berou dech a srdce mu říká, že jeho Marcelka je nablízku. Tadeáš, pouze dnes, čekal v první řadě u dveří, aby si ověřil svůj instinkt kočky, který ho nikdy nezklamal. Marcelka, velmi lehce vztáhla ruku k Tadeáškovi na pozdrav a ten v mžiku, i po roce, ucítil nezaměnitelnou vůni své milující a tolik očekávané bytosti, její kontakt láskyplně opětoval. Lehkým třením hlavičky o její ruku, jemně, něžně a způsobem tak, jak to dokáže pouze milovaná, oddaná kočička. Zírali jsme jako E.T. a s pocitem...... tak tohle se snad děje jen ve filmu..... se nám nádherně radostí zachvěla krev v žilách. Bylo to nádherné setkání. V té chvíli nám bylo všem do breku. Ale radostí.....To snad není možné ...? Nyní jsme chápali jeho nekonečné, sólo čekání a tiché, dlouhé pohledy upjaté do dálky. Co všechno se po celou tu dobu honilo v té jeho malinké, tak věrné, ušaté hlavince??? V tento den si Marcelka s námi domluvila odběr kocourka v odpoledních hodinách. Tadeášek se od chvíle setkání choval úplně jinak, než jak jsme ho doposud znali. Válel sudy, byl hrozně milý a ostatních koček si vůbec nevšímal. Myslím, že mu odchod od nás nedělal vůbec žádný problém. "Tadeášek si prošel celý byt, chodí za mnou jako pejsek, spinkal samozřejmě v posteli, nejlépe na obličeji." Sdělila nám paní Marcelka. Co více si přát??? Aby nám po Tadeáškovi nebylo smutno, přinesla nám Marcelka pro vzpomínku velkou, zasklenou fotografii Tadeáška. Byl mu tenkrát pouze jeden rok. Tak takové vzácnosti si Marcelko velmi považujeme a moc děkujeme!!! Jsme přesvědčeni, že tato fotografie byla pro Vás po celý ten dlouhý čas, jediným poutem s Tadeáškem a jsme velmi rádi, že jsme při tom Vašem setkání, byli právě my. S přáním nejkrásnějších prožitých společných dnů a nocí, ze srdce přejí - Kočky Bruntál o.s.,

Po čtrnácti dnech... "Tadeáškovi se daří dobře! Protože jsem měla pocit, že ho to opravdu táhne ven a že mu ten čerstvý vzduch chybí, nacvičili jsme chození na šrákách a vodítku. Trvalo nám to jeden víkend a dnes už Tadeášek pravidelně stojí pod věšákem a vyžaduje oblečení šráčků a procházku ven. Myslím, že se mu to líbí." /z mailu paní Marcelky Weber/.

A my, za takovou oboustrannou věrnost a lásku - děkujeme!!!

A jak se daří Piškotkovi? Na konci dubna si přišel jeden krásný, mladý pár lidí, vybrat z našeho depozita Princovo - kočičku. Ten den nevybírali oni, ale nádherný, bílorezavý kocourek - Piškotek. Svým kouzlem a nadměrnou přítulností si kocourek oba mladé lidi natolik k sobě připoutal, že nebylo možno mu jeho náklonnost neopětovat. Od této chvíle se začala projevovat velká a hrozně milá, oboustranná náklonnost, ze které nebylo jiného úniku, než si kocourka vzít s sebou domů. Piškotek se nemohl v ten den dočkat dalšího rána. Pavel Janyška si pro něj přišel odpoledne s tím, že se to už doma nedábez něj vydržet a že vlastně tak udělá velké překvapení své přítelkyni. Piškotkovi jsme na cestu opravdu zamávali a jak se má dnes? Posuďte samy. Dokonce si přivedl dle sdělení nových majitelů i černého ušatého kamaráda - a také kocourka. Přejeme ze srdce hrozně moc zdraví a štěstí - Kočky Bruntál o.s.,