Puntík

Naše  milované děcko.Je už dávno dospělý,ale má dušičku umanutého dítěte, které musí vždy dostat, co chce. Naučil se,a my ani nevíme jak,poprosit,kdykoliv chce z místnosti ven nebo hned zase dovnitř a pěkně si nás vycvičil. Ale nejde mu nevyhovět. Když si sedne u dveří vzpřímeně na zadek a začne mávat sepnutými tlapkami s upřeným pohledem na vás, tak nezmůžete nic, než jít a otevřít mu dveře.Když si ho hned nevšimnete,tak přidá i zvukový doprovod a to už je vysoký stupeň naléhavosti.To raději všeho necháme a jdeme rychle otvírat dveře, protože Puntík je vytrvalý. Horší je, že už dávno mu nestačí jen prosit a běhat z místnosti a zase zpátky, teď už žádá pohyb po venku. To jsem zavinila já, naučila jsem ho venčit na postroji s vodítkem spolu s Šiškou kolem domu a na zahradě a teď už je mu běhání z místnosti do chodby a zpět málo. Když mu na chodbě zapínám postroj,vrcholí jeho naléhavost a nedočkavost a věřím, že při jeho vysoké  inteligenci se brzy naučí i otočit klíčem,aby už už byl venku. Pak vyběhne vždy na stejné místo a potom se rozhoduje, co bude lovit. V létě jsou to motýlci, teď na podzim spadnutý list poháněný větrem. Od kotěte má nemocné očičko s neustálou sekrecí,ale to Puntík neřeší. Naopak, jako každá kočička u nás s nějakou vadou nebo nemocí je upřednostňován a rozmazlován. A Puntík je navíc ještě cirkusák,tak si nás ochočil a vycvičil k obrazu svému. Naštěstí rád chodí na návštěvu ke koťatům do místnosti v patře,tam sní prckům kotěcí dobroty, natáhne se a chvíli je v útulku klid.  Je mazel ,úžasně přede za krkem, je miloučký,i když to jeho ňamčení s prosíkem je někdy vyčerpávající pro nás.Ale co bychom pro mazlíka neudělali? Máme ho všichni strašně moc rádi a on nás také.

 

16.11.2014                                      ZS.