neděle 27. listopadu 2011

Snížek

O našich kočičkách se dá vyprávět nekonečně dlouho, není sice moc času na povídání, ale stejně mám nezdolatelnou chuť podělit se s případnými zájemci o zážitky s našimi miláčky.
Dnes to bude Snížek, s kým vás seznámím: Přišel k nám jako Sněhurka, hubená,špinavá, jako sníh kolem popelnic, kde asi trávil hodně času. Ale brzy jsme zjistili, že na to,aby to byla kočička, mu něco přebývá, tak od té doby už je to Snížek. Je to úžasně charismatický kocourek, kterého nesmírně miluji a věřím, že to je opětovaná láska. Pokaždé, když ho vezmu do náruče, opře se předníma tlapkama o mou bradu a díváme se jeden druhému do očí a nasáváme slastné pocity něhy a lásky. Je úžasně roztomilý se svým růžovým čumáčkem a nádhernými bezelstnými kukadly, sněhově bílým kožíškem s šedohnědými fleky a k tomu ty růžové tlapičky. No já být kočka, hned po něm vyjedu. Má klidnou povahu, ale zajímá se o veškeré dění kolem, pokud zrovna nechrní stulený do některého pelíšku. V té chvíli je mu i podávání jídla ukradené. Co ho ale vždy probere z dřímoty, je náš pohyb u dřezu a jakmile otočím kohoutkem, přiletí jako střela odkud koliv nacvičenými skoky a pak opatrnými kroky balancuje po okraji dřezu a asistuje při manipulaci s vodou a mytí nádobí.Je to vodomil, ale nevím, co by řekl na celkovou koupel.Posledních pár týdnů střídavě šetří levou zadní nožku a za chvíli zas po ní běhá, tak už si lámeme hlavu, zda není schopen to na nás fintit, aby byl zajímavější a stále v kurzu, protože mazlíků zde máme mnoho. Když večer odcházím z kočičího domova plného endorfínů, nemohu odejít bez pohlazení toho jemného bílého kožíšku, pak mě pohladí Snížkův vděčný roztomilý pohled a musím prchat, abych nezměnila rozhodnutí, kde budu nocovat. Věřím, že i všechny ostatní pohlazené kožíšky by mě v noci zahřívaly na jejich válendě až do rána. Snad si to někdy splním.
Zdenka.

Žádné komentáře:

Okomentovat